O mně

Nože vyrobené z uhlíkové oceli (19 312, 19 191, 14 260...) nejsou korozivzdorné. Je potřeba o ně pečovat, po použití je nejlépe omýt, otřít a ošetřit něčím mastným. Ideální je špek, uzené a podobné zdravotně nezávadné pochutiny. Oleje nedoporučuji strojní a WD, pokud je nůž určený pro styk s potravinami. Při použití nože na citrusy, cibuli, česnek atd. se můžou objevit namodralé či jinak barevné mapy. Uhlíková ocel časem bude měnit barvu, objeví se patina, která dává těmto nožům osobitost. Nůž žije svým životem a má svoji historii.

Nože kalené na "hamon" mají zakalené jen ostří, které je tak mimořádně tvrdé, výborně drží ostří a nezakalený hřbet nože dává noži pružnost a houževnatost. Každou čepel před dokončením testuji na správnost zakalení. Nože nejsou určeny na sekání do kovů, kamenů, kostí atd.

Ručky ošetřené olejem je vhodné občas přetřít kapkou oleje (teakový atd.). Na ručky s šelakovou politurou je vhodné použít malou kapku dětského olejíčku.

Broušení, běžná údržba a ošetření nože je bezplatné.

"Záruka na nožířovu práci končí tam, kde začíná blbost uživatele." 

Nože a vše ostré mě lákalo už od mala. Pokoutně jsme s kamarádem vyráběli nože a tomahavky ze všeho možného i nemožného, protože jsme je nutně potřebovali ke klukovským hrám i na pozdější vandry.

Posléze jsem se dal na uměleckou truhlařinu, kterou jsem 16 let prakticky vyučoval na střední umělecko-průmyslové škole.

Po změně profese mi chyběla manuální práce a kochání se vlastnoručně vytvořeným výrobkem. Ta radost, když vidíte výsledek svého snažení a můžete si na něj sáhnout. Proto jsem začal hltat potřebné informace, zejména o oceli, se kterou jsem moc zkušeností neměl. A zachtělo se mi udělat první pořádný nůž. A pak jsem potřeboval ještě jiný, a taky něco pro rodinu...

Začal jsem dělat prakticky na koleně, a i když se dílnička postupně plní, stále dělám s minimem vybavení. Přesto mě pohání snaha udělat nůž od A po Z a pořádně, a dotáhnout to do konce.

Nože dělám jako hobby, na vedlejšák.

Protože jsem měl vždy blízko k přírodě, lákají a baví mě přírodní materiály. Na rukojeti používám dřevo, parohy, rohy, kosti, ale nevyhýbám se ani moderním materiálům.

Ocel používám převážně uhlíkovou, i když někdy sáhnu i po nerezovce.

Pouzdra šiju svépomocí hlavně z kůže, ale použil jsem i paroh, dřevo a jiné.

Jiří Pospíšil - Pospa