Návody
Výroba ručky z rohu buvola (buvol blok) s proužkem z velbloudí kosti
Vyrobit to se dá s minimem vybavení v celkem primitivních podmínkách.
1) Připravíme si vše potřebné. Tady damašková čepel, blok buvola (https://www.jatagan.eu/material-na-strenky/buvoli-roh-blok-25x50x145mm), velbloudí kost (https://www.jatagan.eu/material-na-strenky/velbloudi-kost-podlozka).
2) Nakreslíme si návrh, jak to má přibližně vypadat. Nemusíme zrovna ve složitém programu na PC.
3) Z papíru vystřihneme šablonu, přerýsujeme na blok buvola a vyřízneme. Můžeme na pásové pile, zvládne to i dekupírka, nebo prostě ruční rámovou pilou s vykružovacím pilovým plátkem.
4) Rejskem, případně rýsovací jehlou nebo i fixem, si narýsujeme osu tloušťky materiálu. Zezadu vyvrtáme otvor pro matku.
5) Zepředu vyvrtáme otvory pro trn čepele.
6) Opatrně vrtákem na vysoké otáčky "vyfrézujeme" drážku.
7) Přeneseme hloubku vyfrézované drážky na buvola.
8) Přeneseme rozměr na trn.
9) Obrousíme trn na požadovaný rozměr (pokud již nebyl zhotoven předem).
10) Začneme tvarovat ručku. Můžeme použít obyčejnou rašpli. Začneme třeba na prdelce a zhotovíme vajíčkový průřez.
11) Oválný průřez uděláme i vepředu u záštity.
12) Začneme tvarovat boky ručky.
13) Průběžně nasazujeme ručku na trn čepele a provádíme kontrolu.
14) Důležité je hlídat si osovou souměrnost shora i ze spodu.
15) Začneme strhávat hrany na celé ručce.
16) Vytvoříme souměrný oválný či vajíčkovitý průřez na celé ručce.
17) Kontrolujeme, zda se tvar podobá předloze, ale hlavně, zda dobře sedí v ruce.
18) Rýsovací jehlou označíme místa, kde bude ručka přerušena a bude vložena velbloudí kost.
19) Přeřízneme ručku dle rysky jemnozubou pilkou, můžeme použít třeba pilku na kov.
20) Přebrousíme řez. Je důležité udržet kolmost k podélné svislé ose ručky. Můžeme na pásové brusce na kov. Pokud máme malý opěrný stolek, použijeme podložku. Pomůže nám, že jsme buvola nechali na prdelce a na středu ručky v plné tloušťce.
21) Můžeme použít i ruční pásovou brusku na dřevo. Nebo prostě jen brusný papír/plátno na rovné pevné podložce. Přebrousíme všechny plochy, které mají být přilepeny k sobě.
22) 23) Po slepení (můžeme použít kvalitní vteřinové lepidlo, nebo epoxid) odvrtáme otvory v kosti dle otvorů v buvolu.
24) Otvory propilujeme jehlovými pilníky, můžeme použít i malou chirurgickou pilku, nebo lupénkovou pilku.
25) Slepíme všechny čtyři části předku ručky.
26) Rašplí a pilníkem odstraníme přebytečný materiál z kroužků z velbloudí kosti tak, aby tvar souhlasil s buvolem.
27) Nasadíme celou ručku na trn a vše zkontrolujeme.
28) Pokud ještě nemáme vyříznutý závit na konci trnu, tak ho závitníkem zhotovíme. Jako matku můžeme použít spojovací šroub na nábytek, který se vyrábí ve dvou velikostech. Upravíme hlavičku a použijeme odpovídající podložky. Slepíme ručku. Můžeme opět použít kvalitní vteřinové lepidlo, nebo epoxid (https://www.jatagan.eu/vyrob-si-nuz/uhu-plus-endfest-300kg-davkovac). Při lepení si buď vystačíme jen se stažením matkou, nebo použijeme svěrku na skládané ručky (https://www.jatagan.eu/vyrob-si-nuz/sverka-na-lepeni).
29) Slepenou ručku staženou matkou na trnu začneme tvarovat načisto. Nejprve použijeme rašpli, pilníky.
30) Posléze brousíme brusným papírem. Lepší je brusné plátno, které si jednoduše natrháme na potřebné proužky. Plátno se také lépe přizpůsobuje potřebnému tvaru.
31) Ručku tvarujeme načisto a brousíme postupně zrnitostí 60, 80, 120, 150, 220. Čepel si dobře chráníme třeba zabalením do papíru, omotáním páskou. Upínáme přes tenčí kůži.
32) Při broušení ručky používáme brusné plátno omotané přes pilník.
33) Na některých tvarovaných částech nám nejlépe poslouží brusné plátno podložené prstem.
34) Máme dobře vytvarovanou ručku, která je souměrná a dobře sedá v ruce. Buvolí kost je přírodní materiál mohou se v něm vyskytovat prasklinky a dírky. Vše řádně prolepíme.
35) Ručku poprvé cvičně přeleštíme. Použijeme tvrdý filcový kotouč nebo hadrový do ruční vrtačky, lešticí pastu, (https://www.jatagan.eu/vyrob-si-nuz/lesteni/).
36) Po přeleštění očistíme ručku od zbytku pasty. Objeví se nám nedobroušené části, kde je znát broušení hrubší zrnitostí. Odstraníme nedostatky.
37) Znovu ručku přeleštíme. Při použití tvrdého filcového kotouče hrozí spálení buvola!!! Proto je potřeba použít dostatek lešticí pasty. Je vhodné přimastit olejem (třeba WD) nebo petrolejem. Dobré je použít vrtačku s volitelnými otáčkami a leštit na nižší otáčky.
38) Čepel s nasazenou přeleštěnou ručkou už dává předtuchu, jak bude nůž vypadat.
39) Připravíme si obdélník nerezu na záštitu. Rýsovací jehlou naznačíme střed záštity, průbojníkem/důlčíkem uděláme středy děr a odvrtáme.
40) Zbytek kovu mezi vyvrtanými otvory můžeme proseknout sekáčem (majzlíkem) nebo proříznout minibruskou (tzv. dremelkou).
41) Zbytek otvoru dopilujeme jehlovými pilníky (https://www.jatagan.eu/vyrob-si-nuz/naradi/) přesně dle trnu na čepeli.
42) Nasadíme záštitu na čepel, na trn nasadíme připravenou ručku a orýsujeme tvar předku ručky na záštitu. Přidáme nadmíru po obvodu a zejména na spodku záštity u ostří nože.
43) Obrousíme záštitu do požadovaného tvaru. Pokud nemůžeme použít pásovou brusku, kotoučovou brusku, musíme si vystačit s pilníky.
44) Natvarovanou záštitu kontrolujeme na celku nože.
45) Když tvar odpovídá, strhneme hrany, přebrousíme záštitu jemnějším brusným papírem a vyleštíme za pomocí filcového nebo hadrového kotouče a lešticích pasty.
46) Znovu zkontrolujeme celek.
47) Na prdelce zvětšíme otvor na matku na požadovaný rozměr.
48) Připravíme si vše potřebné na slepení nože. Použijeme epoxid UHU.
49) Na stažení nám buď stačí matka na trnu, nebo použijeme již zmiňovanou svěrku na lepení. Trn přebrousíme a odmastíme. Je dobré čepel namastit olejem, lépe se pak odstraňují zbytky vyteklého epoxidu. Také je dobré čepel zabalit do papíru a omotat lepicí páskou.
50) Lepidlo dáme vytvrdnout na požadovanou teplotu do trouby
51) Zbytky lepidla odstraníme ještě před úplným vytvrzením epoxidu.
52) Pročistíme otvor v prdelce.
53) Začneme vyrábět zátku. Použijeme nerezovou kulatinu příslušného průměru.
54) Pokud nemáme soustruh na kov, můžeme kulatinu upnout do vrtačky/akuvrtačky
a obrousit na požadovaný tvar na brusce.
55) Zátku opět přeleštíme.
56) Zátku zakrátíme na požadovaný rozměr. Můžeme použít úhlovou brusku/flexu, nebo ruční pilku na kov.
57) Připravíme si vše potřebné na zalepení zátky do prdelky. Použijeme opět kvalitní vteřinové lepidlo nebo epoxid.
58) Ručku načisto přebrousíme.
59) Protože buvolí paroh i velbloudí kost jsou přírodní materiály, dochází i přesto, že byly nějakou dobu uloženy v suchu a teple, k sesychání a drobné změně rozměrů.
60) Přebrousíme znovu do úplné roviny.
61) Znovu přeleštíme a dáváme si pozor na spálení buvolího rohu (dostatek lešticí pasty, olej, petrolej, nízké otáčky).
62) Minibruskou (dremelkou) přeleštíme záštitu.
63) Čepel opakovaně odmastíme teplou vodou, jarem, papírovými ubrousky nebo toaleťákem a znovu naleptáme buď v kyselině, nebo v chloridu železitém.
64) Po leptání řádně neutralizujeme vodou. Čepel jemně přebrousíme pod vodou nebo olejem (WD) brusným papírem zrnitosti cca 2500-3000.
65) Krásně nám vyleze struktura a kontrast damaškové oceli. Rozdíl mezi světlejší a tmavší složkou doplňuje kontrast vyleštěného buvolího rohu a nerezi.
66) Zkontrolujeme ze všech úhlů.
67) Protože buvolí roh a velbloudí kost jsou přírodní materiály a buvol je na noži umístěn v podélné ose a velbloud v příčné ose, dochází k rozdílu v sesychání. Je lepší trojhranným pilníkem udělat fazetku mezi těmito materiály. Drážku také přeleštíme.
68) Zkontrolujeme ze všech stran a úhlů naši práci, a už jen ušijeme nějaké pěkné pouzdro.
Kalení na vlnkovaný hamon
Kalení na hamon, nebo i parciální kalení znamená, že na
čepeli je zakaleno pouze ostří a zbytek čepele je nezakalen. To má několik
výhod. Ostří můžeme nechat zakaleno na vyšší tvrdost, a tím má vyšší odolnost
vůči otupení. Pokud by však byla čepel zakalena v celém průřezu, byla by
velmi křehká a náchylná na zlomení. Nezakalená část dává čepeli houževnatost a
odolnost proti zlomení. Pokud bychom stejnou čepel zakalili v celém
průřezu, museli bychom ji popustit na nižší tvrdost, aby se při použití
nezlomila. Tím by ale ostří bylo měkčí a více by se tupilo. Zakalení na hamon
znamená, že na kalicí teplotu ohřejeme jen část čepele u ostří. Následným
zchlazením dojde k zakalení právě jen této části čepele. Ohřátí části
čepele pouze u ostří na kalicí teplotu můžeme dosáhnout tak, že část čepele,
kterou zakalit nechceme, zakryjeme pastou namíchanou z několika složek.
Při kalení je pak hřbet částečně chráněn před ohřátím na kalicí teplotu, ale hlavně před
prudkým ochlazenímv kalícím médiu.
Druhý způsob zde použitý je nahřátí na kalicí teplotu pouze té část ostří, kterou chceme mít zakalenou. Tento způsob je zřejmě náročnější na odhad teploty a vyžaduje jisté zkušenosti (předchozí ovšem také). Nemůžeme tak dobře ovlivnit výšku a tvar linky zakalení hamonu. Většinou kalíme v kovářské výhni za použití kovářského uhlí. Výsledek je vždy překvapením. Za jistých podmínek můžeme kalit i na plynu. Tvar linky kalení ale můžeme ovlivnit jen málo. Vše je popsáno velice zjednodušeně a laicky.
Níže popsaný způsob kalení za použití plynového hořáku na vlnkovaný hamon, tzv. kalení na Pospu, nám umožňuje částečně ovlivnit tvar linky kalení.
Ne všechny oceli jdou zakalit na hamon, a z těch co jdou, některé jdou lépe, některé hůře. Je potřeba dodržet teploty a postupy dle technického listu dané oceli. Zde byla na obě čepele použita pružinová ocel 14 260.
Máme vybroušený tvar čepele a nahrubo udělaný výbrus ostří grit 60 (obr. 1 spodní čepel)
Čepel celou ohřejeme na správnou teplotu dle použitého typu oceli, vyrazíme logo, čepel srovnáme a necháme pomalu vyžíhat. (obr. 2)
Ke kalení použijeme plynový hořák a přípravek vyrobený z trubky, ve které jsou otvory proříznuté úhlovou bruskou (flexou) s řezným kotoučem.
Hořák umístíme do správné pozice a seřídíme plamen.
Čepel nahříváme nad plamenem a částečně ji můžeme zasunout do drážky. Nepohybujeme s ní dopředu a dozadu. Musíme odhadnout správnou teplotu ohřátí ostří dle typu použité oceli a výšku ohřátí. Na příslušnou kalicí teplotu nahřejeme pouze ostří, které zamýšlíme mít zakalené, hřbet čepele nesmí dosáhnout kalicí teploty a přechod mezi těmito teplotami by měl být ostrý. Záleží na zkušenostech i štěstí. Kalicí teplotu odhadujeme podle barvy ohřáté čepele, proto je vhodné pracovat ve tmě či zatemněné dílně.
Po ohřátí ostří na kalicí teplotu čepel rychle zchladíme v nádobě s olejem. Pozor, může dojít k jeho vzplanutí. Používáme kožené rukavice a dlouhé kovářské kleště. V tomto okamžiku se vše rozhoduje a většinou není čas na focení. Po patřičném zchlazení čepel očistíme ocelovým kartáčem (možno kotoučem ve vrtačce). Odstraníme tím případné okuje, čepel můžeme nahrubo očistit od zbytků oleje.
Co nejdříve po zakalení dáme čepel popustit dle typu oceli a požadované tvrdosti ostří.
Můžeme použít elektrickou troubu (jiná čepel).
Popuštěnou čepel přebrousíme na pásové brusce.
Už po hrubém obroušení (grit 60,80) po kalení může být pod určitým úhlem viditelná linka zakalení.
Po hrubém strojním broušení grit 80, 60 zkusíme cvičně leptnout čepel v kyselině nebo chloridu železitém, zkontrolujeme, zda je zakaleno ostří správně v celé délce.
Po dalším strojním broušení grit 120 a cvičném leptnutí začínají být zřetelnější detaily.
Čím jemnější brusný pás použijeme, tím jsou detaily po leptnutí zřetelnější.
Začíná se objevovat i struktura oceli.
Po posledním strojním broušení grit 400 a následném leptu v kyselině je zakalená část tmavá a jasně viditelná přechodová linka "nioi".
Ručním broušením (grit 220,400, 600, 800, 1200, 1500, 2000, 2500) odstraníme všechny stopy po strojním broušení.
Po jemném přebroušení grit 2500 vyniká linka hamonu a krystalická struktura oceli.
Po posledním leptu v kyselině je jasně ohraničená zaklená a nezakalená část čepele a zřetelné přechodové efekty. Čepel jemně přebrousíme pod vodou grit 2500, 3000.
Hotovou čepel jemně natřeme olejem, aby nekorodovala. Pod různými úhly nasvícení jsou vidět různé efekty a linka kalení.
Na hotovém noži s ručkou z tisu je na čepeli pěkně vidět linka hamonu i krystalická struktura oceli.
Linka hamonu i krystalická struktura oceli je pěkně vidět i na druhém noži s ručkou z kožených kroužků a z parohu.
Pod určitým úhlem krásně svítí i linka "nioi".